Stará borovice a další boje s pohany
Jednou jsem přišel k jedné staré borovici, kterou místní považovali za posvátnou. Začal jsem jim vysvětlovat, že v tomto kmeni není nic posvátného a že ten strom musí být poražen, neboť je zasvěcen démonu. Na to mi odpověděl jeden z nich: „Sami jej pokácíme a ty, jestli jen trochu důvěřuješ Bohu, o kterém tvrdíš, že ho uctíváš, zachyť padající strom! A jestli je s tebou tvůj, jak mu říkáš, Pán, nic se ti nestane!“ Samozřejmě, jsem jejich výzvu přijal. Pohané mě svázali a položili na místo, o kterém byli přesvědčeni, že tam nakloněná borovice určitě spadne. Viděna moji smrti byla pro ně velmi lákavá. I počali s obrovskou radostí a nadšením kácet vlastní strom. Mnoho lidí přihlíželo zpovzdálí. Zazněl rachot. Borovice padá a řítí se na mě. Vztyčil jsem rukama znamení spásy – a borovice jakoby ji zvrátila síla vzdušného víru, spadla na opačnou stranu. Tento den rozhodl o příchodu spásy do oné krajiny.
Jednou jsme byli v Burgundsku, kde jsem vyvracel pohanský chrám. Vrhl se na mě rozvášněný dav pohanských rolníků. Jeden rolník se na mě vrhl s vytaseným mečem.